Budík Lyrics

Ani po třetim posranym budíku

Nemůžu vstát

A pak dobíhám na bus, jak je ve zvyku

Mám chuť to vzdát

A přiznávám

Že to nezvládám

A že nejsem pánem svýho času

Ani štěstí, je každej den znát

Můj úsměv je tu jen na okrasu

Když nic nemáš, nic nemůžeš dát, nic nemůžeš dát

Ta bezmoc se zarejvá do kůže

Hloubš, než se zdá

A tělo křičí, že tak dál už fakt nemůže

Já už chci spát

Ten život, co chci, už chtěl bych ho žít

Nechci ho tahat nafurt o berlích

Ten život, co mám, už nedá se snýst

Chci bejt člověk, co dokáže sám sebe výst

A že nejsem pánem svýho času

Ani štěstí, je každej den znát

Můj úsměv je tu jen na okrasu

Když nic nemáš, nic nemůžeš dát

A že nejsem strůjce svýho štěstí

Je každym dnem víc a víc znát

Zatím jsem jen otrok svejch povinností

Když nic nemáš, nic nemůžeš dát, nic nemůžeš dát

Ten život, co chci, už chtěl bych ho žít

Nechci ho tahat nafurt o berlích

Ten život, co mám, už nedá se snýst

Chci bejt člověk, co dokáže sám sebe výst

Ten život, co chci, už chtěl bych ho žít

Nechci ho tahat nafurt o berlích

Ten život, co mám, má tolik temnejch míst

Chci bejt člověk, co dokáže sám sebe snýst