polo bez techničáku Lyrics

Utíkáte spolu v polu bez techničáku

V květnovým chladu vzadu sedíš v slunorudým lijáku

A její ruce lámou stromy

A pak oranžově ohýbají čas

A pak tvoje oči šeptem křičí

Drž mi tuhle chvíli

Když se polo stočí do borovic na šestnáctý míli

A my vzplaneme a řeka spálí naposled

Tvůj dálnozvučný hlas

Utíkáte spolu v polu bez techničáku

V květnovým chladu vzadu sedíš v slunorudým lijáku

A její ruce lámou stromy

A pak oranžově ohýbají čas

A pak tvoje oči šeptem křičí

Drž mi tuhle chvíli

Když se polo stočí do borovic na šestnáctý míli

A my vzplaneme a řeka spálí naposled

Tvůj dávnozvučný hlas

Kam mizíš? Kde jsi nechala kytky? Proč jsem nepřišel včas

K tobě domů?

V hospodě U Potěmkina piju konce

A vidím vás

A chci domů

Kolik stojí touha po zlatejch hodinách s lidma bez tváří?

A kolik stojí vědomí, že tenhle letní román nedopíše září?

Po snídani zmizí Příbram pod hustou mlhou

A budu se tě snažit najít

Chytit tě za ruku

Najít klíče k polu

Ale ty se pořád dokola ztrácíš

Běháš po silnici a nevidíš přední světla

Modrýho volkswagnu

Na šestnáctý míli bude navždy všechno jednodušší

A ty se nebudeš trápit

Zavřeš svojí duši do jedinýho momentu

Ať si tělo bloudí světem

A nehledá mě

Zavřelas mě do jedinýho momentu

A všechno se děje znovu

Utíkáme spolu v polu bez techničáku

V červnovým chladu vzadu slyšíme pár hlasů z baráku

Už jsem to viděl

Tvoje (moje) ruce lámou duše

A pak hrdě dusí čas

A pak jeho oči šeptem křičí

Zastavte tu chvíli

Když se polo stočí do borovic

Na sedmnáctý míli

A my vzplaneme a jeho duši roztaví

Naš navždyznící hlas